Potřebuju obejmout.
Mám obrovskou potřebu s někým mluvit, ale nikdo tu není. A já mám pocit, že se rozletím na tisíce kousíčků, které už nikdy nikdo nespojí.
Bože prosím, pomož mi!!!!!!!!!!!!!!
Vím, že bych měla být vděčná za to, co mám a za to, že vůbec žiju a šťastně si žít a jít bez řečí dál. Nemyslet na minulost, radovat se a soustředit se na současnost. Jenže jak to udělat? Tak moc bych to chtěla! Tak moc se každou noc modlím za to, abych konečně zapomněla a přestala se trápit něčím, co už stejně nemůžu změnit a ani nikdy pochopit. Jenže copak záleží na tom, co já chci? Kdo se mě ptal tenkrát, jestli to chci!!? A kdo se mě ptal teď, jestli to chci prožívat znova a znova ve vzpomínkách a ve snech, které jsou tak živé, že se dostávám až do křečí? Koho tenkrát zajímalo, jestli mám co jíst, kde spát nebo co si obléknout? Koho tenkrát zajímalo proč usínám při vyučování, proč jsem věčně samá modřina, špinavá, neupravená a nepřipravená. Jak to, že jsem byla všem tak naprosto ukradená???? Všiml by si vůbec někdo, kdybych to nepřežila? Chyběla bych alespoň někomu? Jak bych mohla!
Když jsem byla malá a chtěli mě zabít, brečela jsem a bála se, prosila jsem a slibovala, že se polepším. Nechtěla jsem umřít a ze strachu jsem se počůrávala, zvracela jsem a dokázala jsem se i několik hodin nepohnout. Jako větší už jsem si umřít přála a modlila se, aby si mě Bůh k sobě konečně vzal. Bylo mi patnáct a ta dennodenní bolest z toho, co se mnou dělali, se nedala snést. Stala se ze mě jen ta věc, bez nároku a práva na cokoliv. Jen hračka pro feťáky a ožrali, co si chtěli užít, pobavit se a předvést, kdo je tady vlastně pán a kdo nebo spíš co jsem pro ně já. Mnohem raději bych tenkrát umřela, než abych to musela prožívat pořád dokola. A pak, když už jsem žila s manželem, pokoušela jsem se zabít sama, protože už jsem nemohla dál!………… dnes už „díky Bohu“! Protože mám krásné dvě děti, které by tu jinak nebyly. A tak musím být ráda, že žiju. Ale někdy je hodně těžké si to uvědomit! Nebo si to vtlouct nějak do hlavy! Protože mně se na tomhle světě vůbec nelíbí!!! A moje děti jsou to jediné, co mě tu, na tomhle světě, ještě drží!!!
